Stanovisko k možnosti restaurování A.m.m.

[Květoslav Čermák]

Na vědomí členům MSVV zde uveřejňuji svůj dopis (e-mail) zaslaný dne 4. března 2012 radě PSNV, redakci a redakční radě Moderního včelaře, na vědomí i VR MSVV:

Vážení přátelé,

až tento týden jsem měl možnost dočíst první letošní číslo Moderního včelaře s několika články o tmavém plemeni včely medonosné. Cítím povinnost vyjádřit se znovu ke snaze o obnovu tmavého plemene v naší zemi i k článkům v MV. Svůj názor jsem vedení (nebo skupině z vedení) PSNV vyjádřil už před cca 1,5 rokem, ale není nikde zaznamenán. Proto píšu znovu radě PSNV, redakční radě a redakci MV a na vědomí i výkonné radě MSVV. Také proto, že pokud bych na problémy níže neupozornil, mohli by mi za pár let mnozí vyčítat, že jsem svůj názor známého chovatele matek a šlechtitele včel nevyjádřil…

Velmi si vážím množství užitečné práce malého kolektivu PSNV pro obor včelařství za posledních několik roků. Často začíná z velkého zápalu pro nějaký úkol, z nadšení. Ne vždy je ale taková motivace bez potřebné odborné analýzy problematiky tím nejlepším východiskem. A sem řadím právě záměr obnovit (zrestaurovat) tmavé plemeno (A.m.m) u nás. Proč?
1) Proto, že není z čeho ho zrestaurovat, protože ze zbytků to považuji za nemožné, jak také napovídají nedávná měření vzorků včel ze západní části ČR (Šumavy). K záchraně byť jen malé populace A.m.m. bychom potřebovali včelstva s podílem původního plemene výrazně nad 50%, a nestačilo by jich jen několik, rozhodně ne jen pár desítek. Ze své šlechtitelské praxe i s využitím inseminace matek (!) mám dost zkušeností s tím, že dostat z pár matek trvale do populace nějakou žádoucí vlastnost (přesněji geny) je nesnadné, a naopak dostat z ní pryč nevyhovující vlastnost zrovna tak. A snaha obnovit populaci A.m.m. z nynějších zbytků je analogií toho.
2) Pracovat po generace s hybridy s nevelkým podílem A.m.m. přináší nepříjemnosti nejen pro včelaře, ale i pro široké okolí v podobě zvýšené bodavosti až agresivity včelstev, jak vím ze zkušenosti vlastní i dalších včelařů z let minulých. Ta je značně vyšší než je bodavost včelstev čistého tmavého plemene. Bohužel, je to tak právě u hybridů tmavého plemene s jinými evropskými plemeny, tedy i s kraňkou v ČR nyní zcela převažující.
3) Trvalo několik desetiletí řadě chovatelů matek, než se na území ČR podařilo pracně mnohaletou selekcí z populace zemského chovu odstranit nevyhovující geny bodavých kříženců (což byl stav vzniklý již v 19. stol. po masivních importech různým plemen včely k nám – pro ty, kdo historii dobře neznají). Velmi rychle se toto dá pokazit distribucí i jen malého počtu matek A.m.m. do různých míst naší země, a také na dlouho!

Je řada formulací (tvrzení) v článcích v MV č.1, s nimiž lze polemizovat nebo je vyvrátit jako nepřesné či chybné. Např. na str. 5 „… VÚVč ani Mendelova společnost pro včelařský výzkum nedělají nic pro to, aby zjistily, jaký je stav populace včely tmavé v ČR.“ Nehledě na chybné spojení „včely tmavé“ (takový druh neznáme, správně „tmavého plemene“ příp. „včely medonosné tmavé“) dodávám, že „… bohudík nedělají nic pro to…“, jelikož stav populace A.m.m. je dobře znám a bylo by to plýtvání časem i prostředky, které lze mnohokrát efektivněji věnovat užitečnějším aktivitám. Oznamuji zároveň (abych snad nebyl také označen za nepřítele A.m.m), že osobně nemám nic proti tmavému plemeni a souhlasím, že má některé hospodářsky zajímavé vlastnosti. Je však třeba vycházet z čisté populace plemene o její určité velikosti. A to u nás nemáme, jak jsem uvedl výše, a bez importů genetického materiálu A.m.m. mít už sotva můžeme. V Polsku a ve Skandinávii jsou rezervace tmavého plemene, tam to má nepochybně smysl a fandím tomu! Dále uvádím pro neinformované, že Mendelova společnost pro včelařský výzkum (MSVV) zamítla na zasedání své výkonné rady dne 17.11.2011 zabývat se problematikou restaurování tmavého plemene, cituji ze zápisu z jednání „Organizace chovu tmavého plemene je zajišťována PSNV-CZ a pro MSVV v tuto dobu není prioritou zajišťovat genové rezervy plemen včely medonosné.“ Odhaduji, že obnovení populace A.m.m. v ČR by bylo reálné ještě v 60. letech minulého století před masívními dovozy a rozchovem kraňských kmenů včely m., kdy v západní části území zřejmě byly významně početné stavy včelstev s převahou genů A.m.m., možná i čistá včelstva tmavého plemene.

Pokud se argumentuje předpokladem, že A.m.m. může mít lepší předpoklady pro varroatoleranci (VT), souhlasím, že tomu tak může být, především proto, že populace tmavého plemene má historicky návaznost na iberské plemeno (A.m. iberiensis), a to na africké populace, které mají znaky VT lépe vyvinuty, než většina evropských plemen. Vzhledem k již vysvětlené roztříštěnosti genů A.m.m. u nás by však úsilí na restauraci populace tmavého plemene bylo mnohonásobně nákladnější a časově (odhaduji v řádu několika desetiletí) velmi zdlouhavé, pokud vůbec úspěšné, že jednoznačně považuji za moudřejší a ekonomičtější věnovat čas a prostředky vyhledávání včelstev se znaky VT a jejich upevňování šlechtěním ve stávající české populaci včely! Což nakonec je nyní hlavní náplní MSVV – viz http://www.msvv.cz. A že to jde i s populací kraňky ukazují moje byť zatím skromné pokroky v selekci včel na VT.

Za nevydařený považuji článek J. Vondráka v MV č.1 na str. 9-11 o tmavém plemeni, protože je jednostranně napsaný, obsahuje subjektivní tvrzení a nepřesnosti, je sugestivně podaný. Proto jej nelze považovat za odborný článek, nýbrž vhodný spíše do rubriky např. „Můj názor“. Rozbor slabých míst článku mohu v případě zájmu provést, ač času nyní nemám nazbyt. Mrzí mě, že redakce takový článek zveřejnila bez oponování redakční radou, hraje to proti dobré úrovní časopisu.

Květoslav Čermák

[Autor]

Příspěvky